O investici do zateplení fasády svého objektu uvažuje v současnosti velká část majitelů nemovitostí. Hodnota úspor se díky vysoké inflaci rychle snižuje a naopak cena energií roste raketově nahoru.
Zateplení fasády je tedy nyní velmi výhodnou volbou. Ale jak se může neškolený člověk zorientovat v tak složitém oboru? Navíc existuje mnoho případů zateplených domů, které byly zpočátku ozdobou ulice, ale za nějaký čas se z nich staly nevzhledné šedozelené objekty, kterým navíc při každé změně počasí nebo silném slunečním svitu vylezou na povrch fleky.
Pro potřeby tohoto článku se budeme věnovat pouze oboru běžných rodinných domů. Při zateplení výškových budov nebo objektů s mnoha byty jsou totiž ve hře další vlivy, jako např. požární odolnost nebo vliv hmotnosti izolace na kotvení atd. Také se vyhneme speciálním zateplení s nutným odborným vedením, jako např. lepení cihelných a kamenných obkladů na zateplovací systém.
Při volbě optimální skladby zateplení se musíme zaměřit zejména na základní tři otázky
- volba vhodné izolace
- způsob kotvení izolantu
- povrchová úprava fasády
Pro správný výsledek musí být všechny otázky vyřešeny v souladu, protože se vzájemně ovlivňují.
Volba izolace
Na trhu se nejčastěji používají 3 druhy izolací
- minerální vata
- PUR desky
- polystyren EPS
Důležitými vlastnostmi pro výběr izolace jsou zejména součinitel tepelné vodivosti lambda λ, součinitel difuzního odporu μ (průchodnost vodních par), u větších tlouštěk izolace hmotnost a samozřejmě cena.
Základní podmínkou je, aby tloušťka izolace byla alespoň taková, aby se mezi izolací a zdivem netvořil při nižších teplotách rosný bod a voda v tomto místě nekondenzovala. Pro naše klimatické podmínky je obvykle minimální tloušťka u polystyrenu a vaty 80-100 mm, u PUR izolace 50-70 mm – konkrétní tloušťku musí spočítat odborník podle lokality stavby.
Při vaření, koupání i dýcháním uniká do místnosti velký objem vodních par a důležitým parametrem zateplení je schopnost fasády odvádět vzniklou vlhkost z objektu. To je důležité i pro vnitřní klima v místnostech, protože nedostatečný odvod vlhkosti způsobuje vznik plísní, které pak dlouhodobě způsobují zdravotní problémy uživatelům.
Pojďme tedy uvést klady i zápory jednotlivých izolací:
Minerální vata
Tato tradiční izolace má tepelný součinitel lambda v hodnotách λ = 0,036-0,038 Wm-1K-1, což představuje průměrnou hodnotu. Naopak má ze všech materiálů nejlepší součinitel prostupu vodních par μ = 1, což se může zdát jako velká výhoda. Jenže…, pokud uzavřeme povrch fasády stěrkou nebo povrchovou úpravou s vyšším součinitelem μ, tak se hromadí molekuly vody ve vatě a dochází ke kondenzaci přímo v materiálu. Voda postupně stéká svou vahou do dolní části fasády k zakládacímu profilu a vzniká zde trvale vlhké místo. To je samozřejmě ideálním prostředím pro vznik plísní a řas, které se postupně rozšíří na celou fasádu. Tím je investice do zateplení znehodnocena nejen z estetického, ale i funkčního hlediska, protože vlhké místo je tzv. tepelným mostem – místem s minimální nebo žádnou izolační schopností.
Minerální vata má také ze všech uvedených materiálů nejvyšší objemovou hmotnost, což je nutné zohlednit zejména u větších tloušťek a ve spolupráci s odborníkem zvolit vhodný druh kotvení. Co se týče cenové hladiny, tak obvykle se jedná o 2-3 násobek ceny základního bílého fasádního polystyrenu EPS 70.
PUR desky
Novější druh izolace, která nad ostatní vyniká svými tepelnými vlastnostmi. Součinitelem tepelné vodivosti l λ = 0,020-0,022 Wm-1K-1 výrazně převyšuje ostatní materiály. Pro srovnání – tloušťka PUR izolace 120 mm odpovídá přibližně 200 mm fasádního polystyrenu nebo minerální vaty.
Hodnota μ je na příznivé hodnotě ≤ 20.
Má tedy tento materiál nějakou slabinu? Ano, a to výraznou – cena cca 5-6 vyšší než fasádní polystyren. I když…., při současné ceně stavebních parcel a trendu stavět ze zdiva 300 mm + zateplení vrací úspora místa PUR izolaci zpět do hry.
Polystyren
U nejběžnější fasádní izolace, EPS polystyrenu, se výrobcům podařilo vymyslet řadu modifikací k základnímu bílému EPS70. Nebudeme se zde zabývat extrudovaným polystyrenem XPS, který se sice používá téměř na všech stavbách, ale jeho využití je většinou omezeno pouze na oblast soklu nebo izolace základové desky. XPS je nenasákavý, obvykle s tzv. „vaflovaným“ povrchem, většinou výrazně barevný a má primárně své specifické použití ve vlhkém prostředí.
Pro zateplení fasád používaný expandovaný polystyren, zkráceně EPS, má několik podkategorií, které se vzájemně prolínají.
- bílý EPS neděrovaný
- grafitový šedý EPS neděrovaný
- bílý EPS děrovaný
- grafitový šedý EPS děrovaný
- kombinace – např. tzv. dalmatin (bílý s příměsí šedého), Perfect (šedý děrovaný s vrchní vrstvou bílého děrovaného), …
Tepelné vlastnosti bílého EPS jsou obdobné jako u fasádní vaty, tj. λ = 0,039 Wm-1K-1, u šedého EPS je příznivější λ = 0,032 Wm-1K-1.
Zmíněné děrování nemá na hodnotu tepelných vlastností skoro žádný vliv, protože EPS je stejně z cca 98 % tvořen vzduchem.
Hlavním důvodem, proč použití děrovaného EPS v posledních letech prudce stoupá, jsou špatné zkušenosti z předchozích let s použitím obyčejného neděrovaného EPS. Novostavby byly často krátce po vyzdění zatepleny EPS, aby zhotovitel mohl rychle předat dílo majiteli k užívání. Stavba ještě obsahovala vysokou vlhkost z použitých stavebních hmot, jako např. beton do podlah a stropů, zdící malty, omítky atd. Vlhkost se tak v zatepleném objektu udržovala dlouhou dobu, a jak bylo již výše uvedeno, vznik nezdravého klima na sebe nenechal dlouho čekat. Situace byla o to horší, když se jednalo o novostavbu z porobetonu, který má velkou zádrž vlhkosti a poměrně dlouho vysychá, i několik let.
Hodnota součinitele difuzního odporu u běžného EPS μ = 30 – 70 se zlepší děrováním na hodnotu μ = 5 – 7. Nezbytně nutnou podmínkou při použití děrovaného EPS je dodržení skladby vhodných lepidel, stěrek a vnější povrchové omítky. Nedodržení skladby předepsaných materiálů má opět za následek zpomalení průchodu vodních par a jejich kondenzace v izolaci. Tím opět dojde ke snížení funkčních vlastností zateplení, stejně jako v případě minerální vaty.
Důležitým parametrem při realizaci fasády ze šedého EPS je skutečnost, že šedý polystyren má násobně vyšší jímavost tepla ze slunečního záření než bílý EPS. Proto je nezbytné při zateplením šedým EPS mít fasádu zastíněnou, zejména na místech přímého slunečního svitu. Jinak se desky nalepené přes den začnou večer prohýbat a tzv. „odskáčou“ od zdi.
Z tohoto důvodu jsou již na trhu unikátní děrované desky Perfect, které mají většinu objemu šedý EPS a na povrchu bílý EPS. Tento materiál výborně spojuje nejlepší možné vlastnosti všech druhů EPS – dobré tepelné vlastnosti šedého EPS, schopnost odvádět vodní molekuly děrováním a bílý povrch odrážející sluneční záření.
Pokud jsme v předchozích porovnáních brali cenu EPS bílého jako základ, tak šedý EPS je o cca 20-30 % dražší. Děrování EPS nemá na cenu vliv, ale výrobce tuto cenu dodržuje pouze za předpokladu odběru uceleného funkčního systému (lepidlo – stěrka, armovací síť, penetrace, povrchová probarvená omítka tzv. reib). Unikátní desky Perfect jsou zhruba 2x dražší, opět za předpokladu odběru uceleného funkčního systému.
Kotvení izolantu
Volba vhodného kotvení izolace na fasádu je díky široké nabídce často složitá i pro zkušeného odborníka. V některých případech je nutné provést tzv. výtažnou zkoušku, která ověří vhodnost použití hmoždinky pro konkrétní fasádní systém. Zejména u staveb s problematickými druhy zdiva, např. u zdiva s narušenou strukturou nebo malou kotevní tloušťkou. To je i případ cihel Heluz nebo Porotherm, kde obvod cihly má pevnou a hustou strukturu, ale vnitřek je tvořen křehkými voštinkami, které již nejsou vhodné ke kotvení.
Pokusíme se zde vyjmenovat pro hrubou orientaci alespoň základní způsoby kotvení:
Systémy bez použití hmoždinek
U novostaveb do výšky cca 12 m lze na pevný podklad (cihla, beton, vápeno-písek, někdy i pórobeton…) kotvit polystyren EPS bez použití hmoždinek. Podmínkou je použití kvalitních, pro tento účel schválených, lepidel.
Kotvení typu StarTrack
Inovativní způsob kotvení, kdy hmoždinka neprochází izolantem, představuje systém StarTrack. Z hmoždinek StarTrack se vytvoří, nejlépe za použití laserové vodováhy, přesný rastr. Pak se na předpřipravený rastr hmoždinek lepí izolace. Velkou výhodou je, že hmoždinky nevytváří tepelné mosty a nevznikají na fasádě nevzhledné fleky, fasádníky posměšně nazývané “ mandelinka bramborová „. Dalším velkou výhodou je, že StarTrack systém může snadno vyrovnat i hrubé nerovnosti na fasádě.
Zatloukací hmoždinky
Doposud nejčastěji používané hmoždinky, které jsou už nyní vytlačovány z trhu modernějšími. Předností těchto hmoždinek je nízká cena, ale velkým nedostatkem je riziko vytváření zmíněných fleků na fasádě, jelikož hmoždinka prochází izolantem a talířek hmoždinky zůstává přiznaný na povrchu izolantu.
Pro menší tloušťky izolantu lze použít hmoždinky s PVC trnem, ale u větších tloušťek, zejména u minerální vaty, je už nutné použití hmoždinek s kovovým trnem. Kovový trn bohužel díky své vysoké tepelné vodivosti výrazně zhoršuje funkční vlastnosti fasády.
Šroubovací hmoždinky
Modernější systém kotvení, který v současné době stále častěji nahrazuje kotvení zatloukacími hmoždinkami. Šroubovací hmoždinka je sice pomocí montážního přípravku připevněna do zdiva přes izolaci, ale talířek je zatlačen cca 2 cm pod povrch izolantu. Vzniklá díra nad talířkem se zaplní zátkou ze stejného materiálu, jako je izolant. Šroubovací hmoždinky představují dobrý kompromis mezi zastaralým způsobem kotvení zatloukacími hmoždinkami a nejmodernějším systémem StarTrack.
Talířek s vrutem
Specifický způsob kotvení do materiálů jako je dřevo, OSB desky, atd. Tyto hmoždinky obsahují pouze talířek a připevnění k podkladu se provádí běžným vrutem do dřeva.
Povrchové úpravy fasády
Nejběžnějším způsobem povrchové úpravy zateplených fasád jsou probarvené omítky zrnitosti 1 – 3 mm, lidově označované jako reib. Nejčastější je zrnitost 1,5 mm, kterou neprosvítá podklad, má příznivou spotřebu a díky menším zrnům není tak náchylná na zachytávání atmosférické nečistoty. Další možnost nabízí úprava povrchu připomínající tradiční štukovou omítku nebo použití přímo štukové omítky s vrchním nátěrem fasádní barvou.
I u povrchových úprav je klíčovým parametrem paropropustnost, která musí korelovat s použitým izolačním materiálem. Další parametry, které hrají roli při realizaci omítky, jsou parametry již specifické pro barevné materiály, zejména stálobarevnost při nanášení a životnost pigmentů.
Ze současné nabídky fasádních omítek a barev lze rozlišit tyto základní kategorie:
- akrylátové
Dnes již méně užívaný druh povrchových úprav. Akrylátový základ umožňuje bezproblémové nanášení při různých atmosférických podmínkách, snese široké spektrum barev včetně sytých odstínů a patří k těm nejlevnějším. Nevýhodou akrylátové omítky je špatná paropropustnost a také fakt, že z důvodu nízké ceny a konkurenčního boje je tato levná řada často vyráběna na hranici užitných vlastností. Častým případem jsou fasády, které již během 2-3 sezon úplně vyblednou a ztratí svou barevnost.
Pro fasády s požadovanou dobrou paropropustností je tato povrchová úprava naprosto nevhodná.
- silikonové
Nejoblíbenější povrchová úprava, která nejlépe splňuje požadavky většiny fasád ze všech hledisek. Její slabinou je průměrná paropropustnost, která nemusí stačit např. u historických objektů.
Nová generace silikonových omítek StarTop už má vylepšenou recepturu a využívá jako přísadu mikroplniva na bázi oxidu uhličitého. Tato přísada výrazně zlepšuje paropropustnost na úroveň silikátových omítek.
- silikátové
Povrchová úprava s nejlepší paropropustností, které je často nutná u starších nebo přímo památkových objektů. Velkou slabinou je choulostivost na teplotu a vlhkost při nanášení, která se zejména u sytých barev může projevit barevnými rozdíly. Tyto rozdíly se mohou objevit i u materiálu naneseného ve stejný den za různých podmínek, např. ráno a během dne.
Také volba odstínů je omezená, protože pigmenty na organické bázi, například oranžová a červená, nelze u silikátových omítek použít.
Volba barevného odstínu
Pokud chce zákazník prodloužit životnost povrchové úpravy, lze zvýšit ochranu proti řasám a plísním aktivní ochranou. Nejběžnější způsob je používání biocidních přísad, které účinně likvidují řasy a plísně minimálně 8-10 let po nanesení, než dojde k vyčerpání ochranného účinku. Dalším způsobem je využití fyzikálního jevu fotokatalýzy, kdy sluneční svit aktivuje ve vrchní vrstvě omítky procesy, které také působí proti vzniku řas a plísní.
Estetické vlastnosti fasády lze udržovat pomocí samočisticího efektu. Toho se dosahuje buď využitím nanočástic nebo použitím hydrofobně – hydrofilního efektu.
Při aplikaci nanočástic se po aplikaci povrchové úpravy vytvoří tak hladká sklovitá povrchová vrstva, že se na ní nečistota nezachytává a navíc se následně působením deště i větru dočistí. U hydrofobně – hydrofilního povrchu funguje vrchní vrstva jako houba, která za vlhkého počasí vodu nasaje a za suchého počasí vypudí. Tím dochází k samočisticímu efektu.
Dalším příjemným vylepšením jsou omítky a barvy s vlákny, které jsou schopné zakrýt vlásečnicové prasklinky v původním povrchu.
Co se týče volby vhodného odstínu barvy, tak se jedná o velice individuální záležitost. Přesto lze najít aspoň několik osvědčených rad a zásad, kterých je vhodné se držet.
Při volbě odstínů ze stejné odstínové řady mají výrobci ve vzorníku sladěné odstíny od nejsvětlejšího do nejtmavšího. Volbou odstínů z jedné odstínové řady se udrží barevná harmonie fasády. Nedoporučuje se použít 2 sousední odstíny ze vzorníku vedle sebe i na fasádě, např. při zdobení oken. Působí to většinou pro lidské oko jako nepovedená realizace, protože barvám schází vzájemný kontrast.
Také použití výrazných barev je velice citlivé na zasazení do celkového kontextu stavby. Všichni známe řadu nepovedených realizací, zejména z období „ podnikatelského baroka“ 90. let, kdy hlavním krédem stavby bylo ukázat, že „ Tady bydlím já“. Tyto stavby silně kontrastovali s krásně doladěnými stavbami v malebných vesnicích v nedalekém Rakousku nebo Německu, kam jsme se po dlouhých letech mohli konečně podívat.
Obecně platí, že světlejší odstíny působí jemněji a přirozeněji a doplnění sytou barvou v malé ploše může podtrhnout některé výrazné rysy stavby.
Téměř všichni renomovaní výrobci nabízí možnost objednání vzorku, který si můžete na svou fasádu nanést. Při vybírání z malého papírového vzorníku bývá často objednán odstín, který po realizaci fasády nesplňuje představy majitele. Novinkou jsou vizualizace fasád, kde si můžete pomocí počítačového programu zkoušet různé kombinace barev na svém objektu nebo podobném přednastaveném v programu.
Co doporučit závěrem?
Hlavně nechvátat, každý dílčí krok trpělivě připravit a rozmyslet a případné problémy či nejasnosti konzultovat se skutečnými odborníky. Odbornou konzultaci zdarma již nabízí téměř všichni zavedení dodavatelé a ani zkušený stavitel se nemusí vyznat v nových technologiích, které se každý rok o něco posouvají dál.
